Konec i začátek

Dneska to vyjde...
a když ne dneska, tak zítra určitě.
Jednou to přece vyjít musí. Nebo ne?

Ne. Nemusí. Vlastně ani nemůže. Jenže ten, kdo žije měsíce a roky v zajetí mantry „Dneska to vyjde, a když ne dneska, tak určitě zítra nebo pozítří,“ si tuto odpověď není schopen přiznat. Alespoň já jsem nebyl.

Minimálně tři roky jsem žil jako gambler. Neopíral jsem se přitom o bedny, házeje do nich poslední drobné. Nechodil jsem do kasina a nesázel na červenou a černou. Měl jsem oči zabodnuté v displeji svého telefonu a pohyby prstů po jeho obrazovce jsem někdy pomalu, jindy dost rychle, ale rozhodně naprosto jistě prohrával svůj život. A nejen svůj, ale i svých nejbližších.

Naposledy jsem si vsadil před 47 dny. Den před tím jsem manželce přiznal, že náš život je vylhaný. Že na peníze nečekáme, že peníze dlužíme. Že dlužíme hodně peněz. A to tehdy ještě zdaleka nebyla celá pravda.

Situace už byla po dlouhých měsících lhaní neudržitelná, bylo jen otázkou času, kdy to praskne. Jenže ani v tu chvíli jsem si nepřipustil, co za tím vším stojí. Zatáhl jsem sám sebe do systému lží, ve kterém jsem nakonec podvedl i sám sebe. Teprve když se kolem mě vše hroutilo a bylo jasné, že je konec, začal jsem přemýšlet.

Nemají náhodou všechny ty stále častější otázky mého okolí, zda nejsem náhodou gambler, nějaký reálný základ? Nebyly všechny ty moje pohoršené odpovědi ve stylu „Ani náhodou, co si to o mně myslíš, kde bych na to vůbec vzal čas?“ tak trochu falešné?

Byly, a ne jen trochu. Začal jsem hledat a číst. Příběhy, problémy, pády a posrané životy. A taky příznaky. Našel jsem několik "vstupních dotazníků do klubu gamblerů". Takových těch sérií otázek, na které odpovíte, a autoři dotazníku vám vysvětlí, co jste za lidi. Některé se skládaly z pěti, jiné z devíti či patnácti otázek. Jedny šly po povrchu, jiné do hloubky. Jedno ale měly společné: Ve všech jsem obstál na 100 procent. Splňoval jsem všechno.

Lžete svým nejbližším?
Půjčil jste si někdy, abyste mohl hrát?
Ovlivnilo někdy hraní negativně vaši práci?
Máte dluhy?
Vsadil jste si někdy, abyste vyhrál zpět peníze, co jste před tím prohrál?
Špatně spíte?
Uvažoval jste někdy o sebevraždě?

Sbíral jsem bod po bodu a na konci jsem byl vždycky jasnej kandidát na odznak zasloužilého gamblera se zásluhami o zvyšující se zisky sázkových kanceláří.

Pomalu jsem si začínal strhávat nánosy lží a vytěsňování, které mi zatemňovaly zrak. K úplnému procitnutí ale bylo ještě zapotřebí zjistit, jaká je moje hráčská bilance. Alespoň za poslední dobu. Což není mimochodem vůbec jednoduché, protože kdo by to chtěl přece vědět? Jaký blázen by o sobě chtěl znát pravdu, a jaký hlupák by mu jí chtěl říkat? Ale o tom jindy. Já jsem to po pár hodinách zjistil. Tedy přibližně. A i tak to byla částka, která na mě zapůsobila jako pár dobře míněných a dostatečně tvrdých facek na opilce...

Další den už jsem při telefonátu na linku organizace pomáhající patologickým hráčům poprvé vypustil z úst to nepříjemné, šílené a krutě zaplacené sebepoznání: „Mám problém s gamblerstvím, přesněji řečeno s online sportovním sázením. Teda, ještě přesněji řečeno, mám velký problém.“

Za těch 47 dnů se mi život převrátil na ruby. Mně i mojí rodině. Začal jsem počítat všechny dluhy, řešit insolvenci, vztahy v rodině a s přáteli, kteří ještě zbyli. Začal jsem s ambulantní léčbou. Začal jsem poznávat, kým jsem se v posledních letech stal, co jsem všechno udělal v zoufalé snaze o to, aby se nikdo, ani já sám nedozvěděl, že jsem gambler.

Bylo a stále je to strašně bolestivé procitání. Žil jsem v noční můře, ze které jsem se probudil. Její následky jsou obrovské ve všech aspektech života. Prohrál jsem spoustu peněz, ale i přátel a vztahů. Prohrál jsem svoji pověst, prohrál jsem svoji práci. Téměř jsem prohrál svůj život.

Jak to celé skončí, nevím. Čeká mě dlouhá a bolestivá cesta, jejíž cíl zatím není ani na obzoru. A netuším, co mě na ní potká. S kým a jak dlouho na ní půjdu, koho potkám. Určitě je tu ještě celá řada otázek, traumat, otevřených problémů a nedohlédnutých následků. Vím ale jistě, že nejsem sám, kdo se po podobné cestě snaží jít. A že je ještě mnohem víc těch, kteří se na ni nevydali, i když by měli.

Ten problém tu totiž je. Vedle alkoholu, drog, výherních automatů či kasin, je tu i online sázení. Něco, co máme na dosah ruky, doslova. A co zároveň není vidět. Problém, který hnije ve stínu reflektorů sázkových kancelář, jež září výhradně na fajn zábavu a pohodovou komunitu sázkařů. Problém, o kterém se začíná mluvit, ale zdaleka ne tak, jak by si zasloužil. Natož aby se řešil.

V Praze, 6. července 2020