Linku poradny pro nelátkové závislosti jsem vytočil už v den, kdy jsem si vlastní závislost na kurzovém sázení definitivně přiznal. Dovolal jsem se nejprve do Českých Budějovic (neprohraj.se), kde mě trpělivě a empaticky vyslechli, ale když zjistili, že jsem z Prahy, poradili mi, abych se obrátil na pražskou Gambling Ambulanci SANANIM. Tam jsem volal druhý den, už za podpory mojí ženy.
Hovor to nebyl dlouhý, přesto mi na něj zůstane pár zásadních vzpomínek. Jednak jsem poprvé někomu cizímu, byť jen po telefonu řekl, že mám velký problém s gamblerstvím. Vyslovit to nahlas bylo dost těžké, emotivní, ale také svého druhu osvobozující.
Nezapomenu ani na dotaz „operátorky“, zda jsem sázel i v době jarního lockdownu roku 2020. Zřejmě se snažila jen v rychlosti zjistit, jak špatné to se mnou je. Protože ano, já jsem sázel celou dobu. I když zdánlivě nebylo na co, sport na celém světě se prakticky zastavil, a vzhledem k exekucím na bankovním účtu a zavřeným pobočkám sázkovek bylo složité si dobít herní konto. Velmi rychle jsem našel způsob, jak přes jednu mobilní aplikaci a službu provozovanou na většině benzinových pump dostat peníze tam, kam jsem potřeboval. Ping-pong a bizarní lední hokej tři na tři někde na Sibiři mi pak stačily na celé dny a noci. Moje závislost prostě dokázala překonat i nástrahy koronaviru rychleji, než si Prymula nasadil roušku.
Obsah pro předplatitele
Tento článek je pouze pro předplatitele.
Chcete číst dál a mít přístup k dalším příspěvkům této publikace?
Předplatit od 75 Kč
