Pročítám si vlastní zápisky z druhé poloviny roku 2019, kdy jsem byl už totálně "pod vlivem" gamblingu, ze života se pomalu vytrácelo veškeré světlo a já se hlouběji a hlouběji nořil do světa stínů. O veškerou práci jsem přišel, jen občas jsem se se překonal a udělal něco projektově, jinak jsem ale už pouze sázel a sháněl peníze, kde se dalo. Stále více jsem se pohyboval na hraně života a smrti, protože v mojí pokroucené mysli se pomalu rýsovala už jen dvě řešení. Jedno z nich byla naprostá chiméra, a totiž výhra, která by mě dostala z dluhů. Druhé řešení bylo tragické, viděno za střízliva naprosto nelogické a nepochopitelné. Vysvětlujte to ale gamblerovi, který si ani není schopen přiznat, že gambler je. Natož že rozumná cesta ven rozhodně existuje a začíná přiznáním (si) problému. Fakt, že jsem si ani v těch nejhorších fázích závislosti nebyl schopen připustit, co mám za problém, se promítá i v zápiscích z té doby. Tohle je jeden z nich. V podobě, jak jsem si ho tehdy zapsal. ---------------------------------------------------------------Nechtěný svět za zrcadlemJeště pořád nevím, jestli je to jen krátkodobý výlet do jiné sféry společnosti, nebo tu uvíznu na dýl. Nebo tu dokonce chcípnu. Jedno ale vím jistě. Je to obrovská, i když bolestivá zkušenost. Potkávám se v těch největších pajzlech s lidmi, kteří žijí úplně jinak, než jaký život jsem žil dřív já. A jaký život žijou ti, kteří mají dobrou práci a rodinné zázemí. Ti, kteří alkohol, drogy nebo hazard berou jen jako zpestření monotónního života. Tady dole jsou tyhle věci život sám. Je to základ, ne rozptýlení. Chodím do nonstopů a zaflusaných hospod, ve kterých je skoro pořád to samé osazenstvo. Především chlapi, občas i ženy. Svoje životy tu žijí, nechodí sem po práci nebo jednou za čas s kamarády. Někdy vyráží ven do světa, který se pro ně už v podstatě uzavřel, aby sehnali peníze na další pivo, panáka nebo sázku. Půjčit si, vyzvednout si dávky, něco ukrást nebo odnést do zastavárny. A já to teď dělám taky.Jsou tu lidé, kteří nadávají na komunisty, protože i po 30 letech od revoluce na ně mohou svést svoje posrané životy. Jsou tu lidé, kteří na komunisty dojemně vzpomínají a nadávají na kapitalismus a "rádoby" demokracii, protože i po 30 letech si na tyhle vymoženosti nezvykli nebo od nich dostali přes držku. Někdy cizí, někdy zcela vlastní vinou. Jestli jsem si v té svojí osobní tragédii něco zachoval, tak to je vědomí, že za ni nemůže ani demokracie, kapitalismus nebo nějaký nemocný systém, ale jen já sám.Ti lidé tady dole to asi většinou vidí jinak. S tím, jak se jim vzdálila naděje na jiný, a snad i lepší život, zapomněli i na to, že je sem pravděpodobně nedostali ani komunisti, ani kapitalisti. Jakkoliv jim často, především ti druzí, nenabídli ani pomocnou ruku, naopak jim tou rukou ještě přitlačili hlavu pod hladinu. Ztratili naději i vědomí toho, že nějaký jiný život existuje a existoval i pro ně. Pití na dluh, v hrnečcích hnusný kafe podávaný na upatlaných podtáccích, nulová šance, že zítra nebo za půl roku to bude jiné. Ne, odsud se nechodí k volbám. A když přece jen, tak se nevolí politici, kteří mluví o hrubém domácím produktu, služebním zákonu, třetím důchodovém pilíři, obrovském střetu zájmů nebo sazbách DPH. Když už se jde volit, tak ty, kteří neurčitě a bez uzardění slíbí, že bude líp. Protože co kdyby se to týkalo i tohohle nechtěného světa za zrcadlem, za které "lepší společnost" nevidí...

Linku poradny pro nelátkové závislosti jsem vytočil už v den, kdy jsem si vlastní závislost na kurzovém sázení definitivně přiznal. Dovolal jsem se nejprve do Českých Budějovic (neprohraj.se), kde mě trpělivě a empaticky vyslechli, ale když zjistili, že jsem z Prahy, poradili mi, abych se obrátil na pražskou Gambling Ambulanci SANANIM. Tam jsem volal druhý den, už za podpory mojí ženy. Hovor to nebyl dlouhý, přesto mi na něj zůstane pár zásadních vzpomínek. Jednak jsem poprvé někomu cizímu, byť jen po telefonu řekl, že mám velký problém s gamblerstvím. Vyslovit to nahlas bylo dost těžké, emotivní, ale také svého druhu osvobozující. Nezapomenu ani na dotaz „operátorky“, zda jsem sázel i v době jarního lockdownu roku 2020. Zřejmě se snažila jen v rychlosti zjistit, jak špatné to se mnou je. Protože ano, já jsem sázel celou dobu. I když zdánlivě nebylo na co, sport na celém světě se prakticky zastavil, a vzhledem k exekucím na bankovním účtu a zavřeným pobočkám sázkovek bylo složité si dobít herní konto. Velmi rychle jsem našel způsob, jak přes jednu mobilní aplikaci a službu provozovanou na většině benzinových pump dostat peníze tam, kam jsem potřeboval. Ping-pong a bizarní lední hokej tři na tři někde na Sibiři mi pak stačily na celé dny a noci. Moje závislost prostě dokázala překonat i nástrahy koronaviru rychleji, než si Prymula nasadil roušku. 

Kromě peněz, práce, postavení a důvěry jsem prohrál ještě něco dost podstatného. Sebevědomí a sebeúctu. Většinu života jsem je hledal a budoval, dost jsem se při tom nadřel a dost jsem zkusil. A pak, když jsem je v sobě konečně našel, rozplynuly se, jako by ani nikdy nebyly. Další z následků dlouho skrývaného gamblingu.Hodně lidí mi tvrdí, že ten nejdůležitější krok už jsem udělal. Že jsem přiznal svou závislost, šel s tím ven. Z vlastní čerstvé zkušenosti a z toho, co jsem se dočetl a vyslechl, se ale gambler ke svým démonům přizná většinou až ve chvíli, kdy už nemá jinou možnost. Dluhy jsou nezvladatelné, vylhané vzdušné zámky se bortí v chatrných základech a vy už se jen krčíte v koutě a klepete.Zvenku je to asi nepředstavitelné, ale přicházejí stavy, kdy v obležení zoufalstvím a beznadějí z dalších a dalších proher ubývá možností. Cítil jsem, jak se mi kolem krku utahuje smyčka, dusí mě a já skoro nemůžu dýchat. Stál jsem na vratké stoličce a věčné balancování na ní mě tak unavovalo, že už se mi její odkopnutí začalo zdát jako dobré řešení. A z pomyslného nedostatku kyslíku jsem nebyl schopen střízlivého uvažování a uvědomění si, že smyčku mi utahuje a židlí kývá vlastní závislost.Když máte štěstí, vydržíte to až do chvíle, kdy vám buď někdo otevře oči, nebo se pod tíhou dluhů provalí, že jste v hodně velkém průseru. A tak to bylo se mnou. Nebyla v tom žádná velká odvaha. Dostal jsem se až do tak bezvýchodné situace, že jsem musel nejprve přiznat jednu část problémů, tedy dluhy. Tím se povolilo sevření kolem krku, do mozku mi začal proudit kyslík a já se tak poprvé mohl podívat do očí tomu, co se zlověstně krčilo ve stínu mojí duše.Snažím se o tom teď mluvit maximálně otevřeně, na rovinu. Je mým velkým štěstím, že mám v okolí dost lidí, kteří mají pochopení. Přes to, že jsem jim často ublížil. Samozřejmě jsou i ti, kteří pochopení nemají. A já proti tomu většinou nemůžu říct ani popel, vím, že na to mají svaté právo.Kromě slov podpory jsou tu tedy logicky i výčitky. Jenže ty nejhorší výčitky má člověk sám vůči sobě. Obrovská úleva z "coming outu" je totiž velmi záhy vystřídána tím, že se o slovo přihlásí paměť a schopnost rozlišovat dobré od zlého. A tím vám v hlavě začíná putování skrz devět kruhů pekla.Je to jako kocovina po hodně dlouhém flámu. Ty první dny byly přesně takové. Bolest hlavy, neschopnost spát a neustále nové a nové vzpomínky na to, co jsem všechno byl schopen "pod vlivem" udělat. Věci, které bych nikdy dřív neudělal, ze kterých se mi obrací žaludek naruby. Jak jsem ale postupně předával kontrolu nad sebou gamblerovi ve mně, hranice se smazávaly a posouvaly. Teď, když jsem schopen se na to celé podívat s čistou hlavou, to hrozně bolí.A právě tady pak mizí schopnost úcty k sobě samému. O nějakém sebevědomí ani nemluvě. Ztratil jsem důvěru v sebe sama. Je ale zároveň jasné, že abych se z toho celého dostal, budu ji muset zase najít.Jestli jsem něco pochopil, tak to, že si chci vzít zpět, co mi gambling vzal. Nebude to hned, nebude to všechno. Některé ztráty jsou nevratné, a to nemluvím jen o penězích. Ale pořád toho zbylo dost, o co stojí za to se porvat.V Praze, 9. července 2020

Dneska to vyjde...a když ne dneska, tak zítra určitě.Jednou to přece vyjít musí. Nebo ne?Ne. Nemusí. Vlastně ani nemůže. Jenže ten, kdo žije měsíce a roky v zajetí mantry „Dneska to vyjde, a když ne dneska, tak určitě zítra nebo pozítří,“ si tuto odpověď není schopen přiznat. Alespoň já jsem nebyl.Minimálně tři roky jsem žil jako gambler. Neopíral jsem se přitom o bedny, házeje do nich poslední drobné. Nechodil jsem do kasina a nesázel na červenou a černou. Měl jsem oči zabodnuté v displeji svého telefonu a pohyby prstů po jeho obrazovce jsem někdy pomalu, jindy dost rychle, ale rozhodně naprosto jistě prohrával svůj život. A nejen svůj, ale i svých nejbližších.Naposledy jsem si vsadil před 47 dny. Den před tím jsem manželce přiznal, že náš život je vylhaný. Že na peníze nečekáme, že peníze dlužíme. Že dlužíme hodně peněz. A to tehdy ještě zdaleka nebyla celá pravda.Situace už byla po dlouhých měsících lhaní neudržitelná, bylo jen otázkou času, kdy to praskne. Jenže ani v tu chvíli jsem si nepřipustil, co za tím vším stojí. Zatáhl jsem sám sebe do systému lží, ve kterém jsem nakonec podvedl i sám sebe. Teprve když se kolem mě vše hroutilo a bylo jasné, že je konec, začal jsem přemýšlet.Nemají náhodou všechny ty stále častější otázky mého okolí, zda nejsem náhodou gambler, nějaký reálný základ? Nebyly všechny ty moje pohoršené odpovědi ve stylu „Ani náhodou, co si to o mně myslíš, kde bych na to vůbec vzal čas?“ tak trochu falešné?Byly, a ne jen trochu. Začal jsem hledat a číst. Příběhy, problémy, pády a posrané životy. A taky příznaky. Našel jsem několik "vstupních dotazníků do klubu gamblerů". Takových těch sérií otázek, na které odpovíte, a autoři dotazníku vám vysvětlí, co jste za lidi. Některé se skládaly z pěti, jiné z devíti či patnácti otázek. Jedny šly po povrchu, jiné do hloubky. Jedno ale měly společné: Ve všech jsem obstál na 100 procent. Splňoval jsem všechno.Lžete svým nejbližším?Půjčil jste si někdy, abyste mohl hrát?Ovlivnilo někdy hraní negativně vaši práci?Máte dluhy?Vsadil jste si někdy, abyste vyhrál zpět peníze, co jste před tím prohrál?Špatně spíte?Uvažoval jste někdy o sebevraždě?Sbíral jsem bod po bodu a na konci jsem byl vždycky jasnej kandidát na odznak zasloužilého gamblera se zásluhami o zvyšující se zisky sázkových kanceláří.Pomalu jsem si začínal strhávat nánosy lží a vytěsňování, které mi zatemňovaly zrak. K úplnému procitnutí ale bylo ještě zapotřebí zjistit, jaká je moje hráčská bilance. Alespoň za poslední dobu. Což není mimochodem vůbec jednoduché, protože kdo by to chtěl přece vědět? Jaký blázen by o sobě chtěl znát pravdu, a jaký hlupák by mu jí chtěl říkat? Ale o tom jindy. Já jsem to po pár hodinách zjistil. Tedy přibližně. A i tak to byla částka, která na mě zapůsobila jako pár dobře míněných a dostatečně tvrdých facek na opilce...Další den už jsem při telefonátu na linku organizace pomáhající patologickým hráčům poprvé vypustil z úst to nepříjemné, šílené a krutě zaplacené sebepoznání: „Mám problém s gamblerstvím, přesněji řečeno s online sportovním sázením. Teda, ještě přesněji řečeno, mám velký problém.“Za těch 47 dnů se mi život převrátil na ruby. Mně i mojí rodině. Začal jsem počítat všechny dluhy, řešit insolvenci, vztahy v rodině a s přáteli, kteří ještě zbyli. Začal jsem s ambulantní léčbou. Začal jsem poznávat, kým jsem se v posledních letech stal, co jsem všechno udělal v zoufalé snaze o to, aby se nikdo, ani já sám nedozvěděl, že jsem gambler.Bylo a stále je to strašně bolestivé procitání. Žil jsem v noční můře, ze které jsem se probudil. Její následky jsou obrovské ve všech aspektech života. Prohrál jsem spoustu peněz, ale i přátel a vztahů. Prohrál jsem svoji pověst, prohrál jsem svoji práci. Téměř jsem prohrál svůj život.Jak to celé skončí, nevím. Čeká mě dlouhá a bolestivá cesta, jejíž cíl zatím není ani na obzoru. A netuším, co mě na ní potká. S kým a jak dlouho na ní půjdu, koho potkám. Určitě je tu ještě celá řada otázek, traumat, otevřených problémů a nedohlédnutých následků. Vím ale jistě, že nejsem sám, kdo se po podobné cestě snaží jít. A že je ještě mnohem víc těch, kteří se na ni nevydali, i když by měli.Ten problém tu totiž je. Vedle alkoholu, drog, výherních automatů či kasin, je tu i online sázení. Něco, co máme na dosah ruky, doslova. A co zároveň není vidět. Problém, který hnije ve stínu reflektorů sázkových kancelář, jež září výhradně na fajn zábavu a pohodovou komunitu sázkařů. Problém, o kterém se začíná mluvit, ale zdaleka ne tak, jak by si zasloužil. Natož aby se řešil.V Praze, 6. července 2020